29. 3. 2006 Záhořanský potok

Rozumné středeční odpoledne

V práci jsem položil určitým lidem otázku, co by na to, že bych jako odpoledne nebyl. Odpovědi se mi odnikud nedostalo žádné. Vědouc, že mlčení je také souhlas, jsem ve středu 29.3. ve 14,00 nakládal, za tichého skřípání zubů okolo jedoucího Kuby, loď na své auta a spolu s Ríšou Kopsem vyrazil směr Měchenice. Po cestě vznikla drobná komplikace v podobě uzavřeného spodního vjezdu na Zbraslav z důvodu záplavy, i tak jsme však na místo srazu dojeli včas. Zde nás již čekali Janko Gazda a Honza a Libor Součkovi. Tlačeni časem jsme udělali velmi rychlou poradu, abychom za hodinu se ocitli v Záhořanech na lávce přes Záhořanský potok.

V Praze plné obav z povodně, by nás asi uškrtili kdyby slyšeli naše slova o tom, že 5 cm by to možná ještě sneslo. Hned ze Záhořan byl velmi dobře znát spád potoka, obtížnost však nepřesahovala WWI. Být tam té vody víc asi by to byl pěkný mazec. Dno koryta bylo kamenité ale jet se dalo, jediný problém představovali do koryta napadané klády. Ani těch však nebylo příliš moc, a tak nám naštěstí vzhledem k denní době ubíhala cesta velmi rychle. Asi v jedné třetině cesty se na zejména levém břehu začaly objevovat chaty. S nimi kde se vzaly tu se vzaly i nízké lávky. Za aktuálního vodního stavu byly podjízdné všechny, i když přijet tam nějaká "výrazná osobnost", možná by tu nějaká přehrada z lidského těla a kajaku byla. V místě kde nejsou opět chaty z potoka vidět, začíná asi nejzajímavější úsek potoka. Peřej délky přibližně 500 m, s většími kameny s obtížností dosahující WWII. Obtížnost je doplněna poměrně úzkým korytem s rychle tekoucí vodou. Po tomto úseku opět následují lávky tak akorát nad vodou, protože se opět nacházíme v chatové osadě. Tok potoka se zde zklidňuje a je svázán mnoha jízky nepřevyšujícími, kromě prvního, 0,5 metru. Všechny jízky jsou sjízdné a některé nás i opláchly. Asi 2 km před ústím do Vltavy se do Záhořanského potoka zprava vlévá přítok. Zcela soukromě, byl přítok nazván Součkovým potokem, anžto právě na něm je hacienda říkající Součkům: "pane". Nikdo však uvedený objekt neviděl, jet proti proudu se nikomu nechtělo, takže kdo ví jak to je. Na zbývajících 2 km je ještě několik v podstatě stejných jízků a nízkých lávek až se nakonec těsně před ústím do Vltavy podjíždí železniční most známého Posázavského pacifiku. Auta jsme měli zaparkovaná v Měchenicích, takže nás ještě čekala krátká posilovna na rozvodněné Vltavě. Výhodou této posilovny je její cena. Je zcela zdarma.

Během cesty jsme potkali několik chatařů vesměs se na nás usmívajících. Jedna chatařka si dokonce nenechala vyvrátit, že ti které zde viděla loni jsme opravdu nebyli my. Nás bylo pět, jich bylo pět, takže jsme to byly my a basta. Popřála nám však šťastnou cestu a nazvala nás kaskadéry. Naprosto nevím proč.

Takhle strávené středeční odpoledne, to bych si nechal líbit denně. Můj šéf by pak ale asi nemlčel.

Jirka
Teče to, teče

Takový minijízek

Trošku větší jízek

Kameny jsou všude

Tohle je přímo jez

A kláda
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz