22. 1. 2005 Úterák

Je čtvrtek, 23°°, hod. leje, a já se dívám na server, co dělá voda. A pro jistotu ještě posílám Karlovi SMS: připrav se na to, je voda, Jícha to zítra asi pískne...
Ráno telefon - já na vodu nejedu, s tím nepočítej, viš co mám práce!

V 11°° volá Jirka Myslivec - co voda? Úterák teče! Říkám - já jsem pro, ale Karla si zlom sám!

No a pak Karel ještě jednou - že tedy když volal Jirka, tak ještě musí večer k Mílovi pro materiál a loď...

Přes noc foukalo, sníh poletoval - stejně je Jirka přesvědčivý. V pátek v poledne začne obvolávat a v sobotu se mu sejde 8 lidí.

Okolo Plzně bylo sněhu víc. Před námi sypač, my na silnici za atrakci. Odbočku z hlavního tahu jsme přejeli, protože byla zasněžená, když jsme začali sundavat lodě, projel kolem sněžný pluh...

Bála jsem se, že nám bude zima, ale vysvitlo slunce a bylo vlastně moc hezky.Úterák se jevil jako velice příjemný potok s vracákem za každým stromem,bez záludností, prostě pro radost. Jen tři nižší lávky - jedna z nich Karla poťouchle strčila do vody, ale zareagoval pohotově - první letošní šťouchaný eskymák vyšel.
Petr s Martinem rejdili na Mágách, fotilo se, moc příjemná záležitost.

A když jsme končili, udivené pohledy motoristů, proč ta skupina lidí stojí u silnice jen ve spodním prádle.

Ohlasy veřejnosti:
Hostivice, malý koloniál v ulici , kde bydlí Karel, sobota 7,30 ráno.
"Paní, já jsem se asi zbláznila. Já jsem teď, v tom sněhu, viděla v ulici auto, ktré mělo na střeše přivázané dvě lodě."
"To jste se nezbláznila vy. To se zbláznil můj manžel. On seděl v tom autě...."

Po zdařilé zimní vodní akci před dvěma týdny na standardní Sázavě zaměřil ZAT (zimní akční tým) své zájmy do západních Čech, kde v pátek velkou rychlostí vystoupala hladina Úterského potoka. Čekání do neděle, jak navrhovali nějací Pajdové, se jevilo jako příliš veliké riziko z prodlevy. Další návrhy změkčilého Honzy (nikoliv Boučka) na čekání na lepčí počasí byly taky nevyslyšeny. Ať si změkčilci zůstanou doma u bedny, že. Jak pravil severomoravský klasik: "akce se nemusí zdařit, ale musí být drsná". O výmluvách stylu nemám co na sebe a tak musím dělat již třetí týden kuchyň se zde vůbec nebudu zmiňovat. Nicméně je třeba Jíchově kajakářské škole přisoudit velký úspěch v nálezu normálních lidí schopných jet v klasickém měsíci lednu na vodu. Ohromě mě překvapilo, že normálních lidí se našlo 8. Prostě ZAT dostal slušný základ hrubého zrna.

Najít Úterský potok v zasněžené planině zasypaných silnic nebylo tak jednoduché, ale dobrá věc se zdařila, a tak po několika organizačních přesunech sedělo oněch osm lidí v kajáčcích na báječně tekoucí svištící vodě. Kilometráž předpovídala, přehledný tok bez příliš mnoha napadaných stromů a větví v korytě. Kdyby meteorologové uměli stejně předpovídat počasí, nedocházelo by k nenadálým pohromám . Kilometráž však nic nepravila o nízkých lávkách, a tak hned asi po 1 km všechny své kamarády ze ZAT chtěl obveselit zřejmě nejstarší člen týmu. Před dvěma týdny nám předvedl bravůrní skok Káňova pozadu s bravůrní krysou. Nyní předvedl nadherný odpíchnutý eskymák s opřením rukama o nehluboké dno koryta. Sportovní výkon porotci ohodnotili jednotně známkou 5,8 ( šestka se dává za plnou otočku), umělecký výkon byl jednomyslně ohodnocen známkou 6.

Po několika dalších stovkách metrů se před námi objevil malý jízek. Nic dramatického, jen hned za jezem byla menší vlnka házející na kořeny podemletého stromu. Jeden kloudný záběr a je po problému. Náš šprýmař, se však rozhodl, že nám předvede jak se jezdí kolize s překážkou s náklonem od překážky. Tentokrát svého čtvrteskymáka odpíchnul nikoliv rukama, ale pádlem. Na tomto místě si dovoluji pokárat fotoreportéry za jejich neakčnost a zdlouhavost. Je vidět,že fotografování s nimi Jícha ještě neprobíral. Doporučuji zařadit do dalšího běhu kajakářské školy.

Vracáček se sem tam nějaký našel, ale tak maximálně pro jednu až dvě lodě né více. Líba, která dozajista nechtěla, aby všechno obveselení vzal na sebe Karel, nám tedy na každém předváděla jak se to dělá, když chci vracák minout.. Jo když si někdo může dovolit takové libůstky, tak to smekám před uměním. Až pojede na Taře, či jiných podobných řekách, snad si rozpomene jak se to dělá naopak, tedy když nechci vracák minout. Na Úteráku si poněkud ztěžovala, že ty konce vracáků trošku houpou, a nejsou toliko stabilní.

Úterský potok teče v nádherné krajině pusté od lidských zásahů. Těmi jsou snad jen lávky a mosty. Nedaleko soutoku s Hadovkou je možné na levém kopci zahlédnout jakousi faru, ale tím končí veškerá civilizace. Civilizace se nachází další až spíše na konci těsně nad vzedmutím. Potok není vhodný pro vodáky akčně extrémní nudící se na vodách WWIV. Na druhou stranu vodák potoční splouvavý netoužící po Berounkové dřině, si zde bude lebedit. Voda teče, sem tam vlny, žádná velká dřina. Horní úsek od Konstantinových lázní po soutok s Hadovkou si dovoluji odhadovat na WWI s krátkými místy WWI+. Od Hadovky po most u Trpístů pak jde spíše o WWI-. Při průtoku asi 5,5 m3 jsme jeli tyto dva úseky dohromady asi za 2 hodiny. Jistě by nebyl problém cestu urychlit.

Cesta končila u mostu u obce Trpísty. Přímo pod mostem je menší závěrečná vlnka. Náš šprýmař zde po vystoupení z lodi sečetl své čtvrteskymáky a prý i jeden půleskymák (prý si i namočil hlavu). Po součtu jsme zjistili, že vlastně uděl dva eskymáky. Nu dělá pokroky.

Na závěr dodám, že po celou cestu nádherně svítilo slunce. Zkrátko stejně jako na Sázavě i zde vyšlo počasí jak jen mohlo.