3. 9. 2005 Úhlava

Ahoj vodáci!

Tak jsem poprvé v životě vyrazil na vodu v kajaku. A byl to zážitek. Mé dosavadní vodácké zkušenosti pocházely pouze z otevřených lodí, takže jsem zprvu moc nevěděl, co mě čeká.

V sobotu v 5 hodin zazvonil budík a odstartoval tak den plný zážitků. Bez protestů jsem zahájil probouzecí proces. U loděnice na Zlíchově se shromáždili účastníci akce a po naložení lodí a dalšího materiálu, o kterém jsem jen matně tušil, k čemu slouží, jsme již ujížděli směrem k Plzni. Sváťovo vozidlo bohužel postihl technický problém, takže velitel akce Jirka přeorganizoval dopravu a za chvíli jsme plně naložení uháněli dál. Pohled na pět kajaků na střeše Fiata dokazoval, že na vodu vyrazili pořádný drsňáci.

Jak jsme se blížili k místu určení, začalo mě nějak divně šimrat kolem žaludku. Po příjezdu a prohlédnutí říčky jsem se ale uklidnil - na první pohled se Úhlava zdála jako celkem přátelská. Za chvíli jsem se ale ocitl navlečený v neoprenu, v jedné ruce pádlo, v druhé loď, a po pár ujetých metrech se ukázalo, že jsem se trochu mýlil. Možná to nebude taková pohodička, jak se mi zprvu zdálo. První hlodavec na sebe taky nenechal dlouho čekat. Honil jsem ho pod hladinou ještě před prvním jezem. Trochu jsem zapochyboval, jestli pro mě tahle akce nebude moc drsná, ale to už se znovu ozval Jirkovo náčelnický
hlas. Zorganizoval pořadí - mě si vzal jako nováčka pod patronát a tím mě pravděpodobně uchránil mnohých nepříjemných zážitků.

Jen co jsem se trochu sžil s lodí a trochu dostal do ruky kajakářský styl pádlení, uslyšel jsem nekompromisní a sílící šum prvního jezu. S očima navrch hlavy jsem to odpíchl a po důkladném průplachu dutin jsem se ocitl pod jezem - kupodivu stále v lodi. Zezdola jsem mohl sledovat, jak sjíždí zbytek party a za chvíli všichni v pohodě vyrážíme dál. Po chvíli kličkování meandrující říčkou a vyhýbání se křovíčkám narušila dosavadní romantiku jakási fekálně páchnoucí stoka. No, v týhle vodě už bych se koupat nechtěl - snad mi bude vodácký pánbůh držet palce.

Další jez se přiblížil rychle - zkušení jezdci krouží nad ním a určují strategii. Sjíždíme po
dřevěné skluzavce - hlavní je trefit se a pak nespadnout z prken. Pak pokračujeme dál, až k jezu s esíčkovitým nájezdem. Lodě stojí frontu před nájezdem do jezu, na břehu se baví obecenstvo, někdo z břehu naviguje doleva. V zatáčce před šlajsnou mě to nažene doleva až moc, takže si musím pomáhat rukou. Už se vidím, jak tam půjdu ještě před propustí. Ale kupodivu ne, Bertík zase zabodoval a já se ocitám živý a zdravý pod jezem, zaberu a v pohodě odjíždím.

Po chvíli jsme pod jezem všichni a směřujeme k dalšímu jízku - je to kolmý stupeň, takže dostávám instrukce o záklonu, které svědomitě dodržím a tím se na hladině udržím. :-)

Do Nýrska už je to jen kousek, vysedáme a čekáme na auta, abychom si to vše dali pro velký úspěch ještě jednou. Zatím si prohlížíme jez, který vypadá dost hustě a sledujeme výkony borců, kteří chladnokrevně skáčou do zpěněné vody.

Druhá jízda proběhla víceméně v pohodě, občas ještě krysky vycenily zoubky, ale na nás si moc nepřišly. Trasa z Nýrska do Janovic byla zpestřená sympatickým jezem a v závěru
nějakými cvičnými vlnkami, na kterých zkušení jezdci předváděli jakési figury. Musím říct, že jsem si tuhle svojí první kajakovou vodu opravdu užil - byl to adrenalin i pohoda, naučil
jsem se spoustu nových vodních triků a poznal fajn lidi. Takže díky a snad zase někdy příště.