2. 9. 2006 Úhlava

Můj milý deníčku, dnes poprvé …

… říkal, že si mám vzít starý kecky, triko pod neopren a sladkosti jako antidepresiva, zbytek že mi půjčí. Po zralé úvaze v batohu přibyla ještě 38%ní Vildovo kořalenka pro případ, že by Jirkou doporučená antidepresiva nezabírala. A hurá na kajak na Úhlavu!

Po cestě mi oznamují, že se tu jede Český pohár a mě málem odnášejí, pak někdo dodal, že je to nejnižší soutěž … tak mě zase přinášejí. Kolektivu se představuji jako ten jouda, co ho mají dnes na starosti na odlov, neb je to má první řeka. Během oblékání obdržím instruktáž, jak se kajak ovládá. A hup do vody a už to frčí! Za pár vteřin se druhý nováček udělal. Pomalu neví, jak vylít vodu z kajaku o náklonech slyší evidentně poprvé. Já mám aspoň nějaký pidizáklad: dvojí účast na eskymování a něco málo sjeto na turistické kánoi. Vycvakanec to vzdává … snažím se rozptýlit své obavy heslem: "Kašlu na styl, následuju instinkt!" Kluci jsou fajn, Jirka mi ukazuje cestu a Sváťa dává pozor, jestli někde nekrysim. Přede mnou se někdo cvaknul, nechci překážet, tak se chytám stromu - nesmysl! Asi minutu bojuju s proudem. Fuj tajksl, to bylo o fous! Po pár zatáčkách mě překvapí schůdek, vidím, že do jazyka se nedostanu. Snažím se získat rychlost a jen to malinko houplo. A už je tu nájezd na dřevěnou šupnu. Stačí tam pomalu najet a ono vás to sveze jak pytel brambor do sklepa. Prima věc! Za dalšíma zatáčkama je vysoký jez, ten obnáším, kluci jedou a dole mi pomáhají se šprajdou. Díky kluci! A za chvilku je tu šlajsna, co ji prej můžu jet, ale dole musím zabrat. Vlítnu tam, cákanec mi zalil loď, nic nevidím, ale pádluju … vyšlo to. Mám pocit, že jsem superman! Hned za tím je jízek, který radši přenáším, kluci jedou. Jsou holt dobrý. A už jsme na náměstí v Nýrsku, kde máme auto a jdeme na druhý kolečko.

Už vím, co mě čeká, tak jsem klidnější. Kladu si za cíl naučit se samostatně vylézat z kajaku, jsem fakt případ! Tentokrát jazyk u schůdku zvládám v pohodě, šupnu taky, jen pod šlajsnou drcnu o stěnu, ale ustojím to, pohoda! Teď jedeme ještě kus za Nýrsko. Jirka skáče óbr jez v Nýrsku a já začínám mít dobrou náladu. Řeka se rozšiřuje a už je tu další jez. Obnáším, zpětně ale lituju … to se dalo. Vypadá sice vysoký, ale je to nakloněná plocha pak jen schůdek. Nic problematickýho, tahat se ale s kajakem zpátky nahoru nebudu. Na klidnější vodě mě pak kluci učí, jak najíždět do vracáku: "Náklon do zatáčky jako na motorce." Zkouším to, zkouším … a najednou je přede mnou schod. Jirka už je za ním a já dost blízko na brždění. Tak to rozpádluju a hupnu to toho … Jirka řve: "Zaber!" Hrabu a jsem z toho venku. Až pak mi Jirka řekl, že to bylo nejnebezpečnější místo a že jel rychle dolu, aby se připravil s házečkou až pojedu … mě vomejvaj! Možná lepší, že mi to řekl až potom … kdo ví, jestli by ve mně bylo dost odvahy. A pak už jen závěrečné houpací schůdky a konečná vystupovat.

Převlíkám se a je mi fajn. Antidepresiva - Mars, Delisa, suk, rybízový perníček ani Vildovo kořalenka - nebyly potřeba. Můj milý deníčku, tohle "poprvé" bylo moc fajn!
PS: samostatně vylézat z kajaku stejně ještě neumím, natož nasedat!

Petra Valášková
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz