19. - 21. 8. 2005 Salza řeka učitelka

Nejet na Salzu mi přišlo poněkud líto. Usmyslel jsem si, že přeci pár lidí by jet mohlo, a rozhodil maily. Štěstí nakonec při mě stálo, a dvanáct lidí ze Zlíchova směrem do Wildalpenu nakonec v pátek 19.8.2005 odjelo. Ještě před tím jsem však pozoroval na internetu dobré tři týdny dopředu stav hladiny této řeky. Zpočátku vše vypadalo klidně a hladina se neustále pohybovala mezi příjemnými 160 a 170 cm slibujíc příjemnou projížďku, se sem tam nějakým tím malým dováděním. Týden před odjezdem, ale zastínila oblohu naší části Evropy jakási tlaková níže s poměrně vytrvalým deštěm. Se stoupající hladinou klesala moje čelist a probarvenost lící. No nic jede s námi velmi zkušený Janko Gazda, který zná Salzu lépe než své boty, a Adam tedy super záchranář. Janko si poněkud spletl směr, a tak místo na Salze skončil na Korsice. Adama zase napadli nějaké breberky. S antibiotiky asi opravdu není radno sedat do kajaku. Při stoupající hladině a klesajícím počtu zkušených mi nebylo do hejsa.

První co jsem hned v sobotu ráno po procitnutí učinil, byla procházka za účelem nákupu pečiva do místního obchodu, a zároveň za účelem zjištění úrovně hladiny vody. Vodočet jsem nenašel. Našel ho ale Honza Souček. Při stavu 190 cm jsme doufali, že do zítřka hladina poklesne, a tak si dáme teď na rozjetí horní lehčí úsek. Rozhodli jsme se úsek protáhnout až na soutok s Lasingem. Volba opravdu vhodná. Počátek skutečně klidný, bez jakýchkoliv problémů , jen rychle tekoucí. Pro dva totální začátečníky mezi námi opravdu velmi příjemný začátek. Dokonce jeden z nich začal brblat proč jsme ho Honza tolik strašil. S postupujícími kilometry se nám začali do cesty stavět kratší peřeje. Dohodli jsme se na rozdělení celé skupiny na dvě části jedna slabší s níž jel Honza Souček, Libor a já jako doprovod, a druhá skupina, skupina borců jménemkamikadze, tak nějak se motající okolo nás. Slabší skupině jsem najížděl stopu. U každého najížděni jsem se snažil vybírat co nejjednodušší cestu. Často jsem však hodně přemýšlel nad tím, jak to naši dva začátečníci zvládnou. Co chvíli jsem se otáčel za sebe, jak to vypadá. Zvládli. Velmi mě překvapilo, že jsme lovili opravdu jen jedenkrát Karla, jenž nezvládl dojezd jedné vypečené peřejky. Zbytek skupiny tím dostal šanci užít si dovádění na vlně, dokud Karel nevyleje. Pokračovali jsme dál a peřeje byly stále častěji a častěji, a stále byly lepší a lepší. Až přímo u tábořiště na klidné hladině nám vykrysila Katka. Prý něco zkoušela. Že by eskymáčka? V tábořišti padla vyčerpáním Dana Holátová. Zbytek lidí pokračoval dále na soutok s Lasingem. Na konci peřeje pod tábořištěm, jsem si nečekaně zaeskymoval. Ó, jak příjemná podpora mého ega. Ostatní projeli bez potíží. Pod Wildalpenem v krásné zatáčce jsem při nájezdu do ní jsem pozoroval jak proud poměrně slušně háže na skálu. Zcela záměrně, v myšlenkách na naše začátečníky, jsem zatáčku najel velmi opatrně, né však tak Karel, a tak setkání se skálou skončilo další krysou. Další krásnou krysu nám Katka předvedla u soutoku dvou silných ramen řeky na konci menšího ostrůvku. Co s bočním silným proudem jí ve škole ještě neučily. Během cesty na Lasing nám ještě jednu krysu předvedl opět Karel, a tak jejich vzájemný souboj skončil 3:2 ve prospěch Karla.

Všichni jsme věřili v další pokles hladiny do druhého dne a těšili se jak si to dáme alespoň ke schodům. Bohužel celá noc byla doprovázena přeháňkami více či méně hustými, a tak můj první ranní spočin na řeku byl doprovázen slovy: " a do pr...". Jet dolu znamenalo za personálního stavu skupiny čirý hazard. Proud byl velmi silný. Hladina byla na úrovni 255 cm. Jen pouhý pohled z dálky dával tušit energii skrývanou v říčním korytě. S Honzou jsme si vzpomněli na květnový bosenský Vrbas. Chvíli jsme ještě přemýšleli o tom, že opět vyjedeme nahoru, ale nakonec jsme vše sbalili a odjeli hned do Čech. Zde jsme se stavili na kanále ve Vrbném. I zde teklo naprosto nečekané a nevídané množství vody, a tak jsme vlastně zůstali na jedné velmi pěkné vlně snad dvě hodiny. Za tuto dobu zvládl Karel eskymáky, které pečlivě trénoval. Nutno poznamenat, že i tato jedna vlna uspokojila prakticky všechny, a tak jsem dojížděli do Prahy pěkně unavení a zničení.

Co dodat? Snad příště vyjde počasí lépe. Zuzce prý na Salze prší vždy, no nevím zda jí nabídnu účast na další akci. Řeka učitelka, nás naučila umět včas odejít z kolbiště.