18. - 19. 10. 2003 Rokytka

Pohled z okna na slunečnou oblohu a neopren v tašce mě v sobotu ráno přesvědčil, že zimní bunda je změkčilost, takže jsem vyrazila pouze v mikině.

Co se ráno na Zbraslavi tvářilo jako sluníčko, bylo na Zlíchově mrazíkem. Zuby mi cvakaly jako kastaněty. Potěšila mě Pajda chvátající s klíči od loděnice. Tam sice nebylo o moc tepleji než venku, ale příjemně jsme posnídali. Zajícovci se jídlem nezdržovali, bleskurychle navázali a práskli do koní :=) Jirkovi se nepodařilo přemluvit vůz k tak brzkému vstávání. Jíchu zřejmě přemluvil snáz :=) a v rámci diplomatické čtvrthodinky byli v loděnici. Navázali jsme 5 lodí na jedno auto a rozjeli se na Rokytku.

Na místě vyplutí panoval čilý ruch. Davy vodáků se vítaly, korzovaly, hledaly známé, lačně okukovaly nové lodě a Rokytku. Objevil se i Pilka, kterého jsme do té chvíle znali jen z Jíchostránek. Slunila jsem se a tiše přemítala, jestli se mi podaří sjet aspoň větší část trasy nad vodou?

Rokytka tekla hbitě, sluníčko svítilo a břehy vypadaly jako pečlivě vymalovaný podzimní kýč. Jízda příjemně ubíhala, žádné balvany, kaskády, vrbičky ani stromy přes řeku. Pro zkušené nuda, pro mě pohodička, kterou jsem si vychutnávala.

Dojeli jsme k prvnímu jezu. Natěšení zvědavci na březích se třásli nedočkavostí. Sotva spatřili Jíchu s házečku, vrhali se do vln bez zaváhání. Z otevřených deblovek se stávaly ponorky. Jícha s Pajdou předvedli pro poučení odborné i laické veřejnosti předpisový zákrok házečkou a sebezáchranu, což byla vzhledem k ledové vodě značná oběť. Jícha zručně odlovil několik dalších vodáků a musel prchnout. Jinak by lovil, dokud by byla voda :=)

Další část Rokytky byla opět selanka, až do druhého jezu. Ten znovu jeli jen odvážní, deblovky za potlesku koníčkovaly. Každý sjezd je úspěch :=)

Pohodička a klídek vydržely až k Podvinným mlýnům, kde jsme končili. Honza s Honzíkem pokračovali dál a přišli o cukrárnu - byla výborná, pánové ! :=)

Zajímalo by mě, jak pokračovala Vaše cesta?

Selanka skončila, těším se na Bečvárku.