8. 4. 2006 (Odložená) Doubrava

Sraz byl tradičně v sobotu v půl osmé před loděnicí, ovšem o týden později, než byl původní termín. No jo, za povodní se řeky neodemykají...

Sešli jsme se všichni včas, takže se prakticky ihned mohlo vyrazit. Jako tradičně se udělala ještě v Praze zastávka u benzínky, asi na probuzení :-)). Pak už se plynule pokračovalo až do Pařížova, kde byl začátek splutí. V klidu jsme se převlíkli, první problém nastal až když se měla převážet auta... V ten moment totiž Míša zjistila, že nemá vestu. Takže místo převážení jsme začali obíhat ostatní vodáky, zda nemají nějakou navíc. Neměli. Nakonec to máma vyřešila: Míša si vezme mou vestu, já máminu (prej sem na ní zvyklá:-D ) a máma pojede bez. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že? Auta se pak už převezla v pohodě, my zatím šli koupit splavenky.

Paní zaujatě sledovala naší debatu o věstě, nesoustředila se na počítání a splavenek nám pro jistotu dala o jednu víc (Možná, kdyby jsme jednu utopili...). Řidiči se vrátili poměrně rychle, tak jsme mohli vyrazit. Už za první zatáčkou jsme se ovšem zasekli, nějak nám furt chyběli dva lidi. Danča s Kubou nikde. Po dlouhém rozvíjení teorií, co tam asi dělají, konečně přijeli. Důvod zdržení jednoduchý. Když si člověk, jezdící obvykle s pravým pádlem, půjčí pádlo levé, asi se mu fakt pojede blbě... Nakonec se obětoval Honza, Danče půjčil pádlo své a trápil se s levým sám... Doubrava byla vcelku nezajímavá, ale okolí pěkný, hlavně bylo dost vracáků, tak jsme trénovali a trénovali a trénovali...Jen Míše se moc nechtělo, příště ji musíme víc nutit:-D

Zajímavý místo byla až peřej Martin. Uprostřed velký šutry, kterým se prostě bylo potřeba vyhnout. Petr vyjel první, že nás bude fotit, my po jednom za ním, že pojedem bez prohlížení... Ale nahoře byla fronta, takže jsme stejně všichni vylezli a šli si Martina prohlídnout. Po krátkých debatách, zda je to lepší vlevo, zleva doprava nebo z prostředka doprava, jsme to skoro všichni sjeli, někteří dokonce, pro velký úspěch i třikrát... No jo, odolejte, když je to jediné zajímavější místo a na břehu vám po úspěšném sjetí tleskaj lidi:-))) Pod Martinem nás pobavil Honza, kterej se dole cvaknul a vykrysil v místě, kde nic nebylo...Na naše udivené dotazy odpověděl, že na Martina si půjčil pravé pádlo, dole si vzal zase zpátky Dančino levé a zapomněl, že se s tím nepádluje stejně...Tak hrabal naprázdno a ani nám nepředvedl eskymáka, kterýho jinak zvládá...Od Martina už to byl jen nezajímavý kus do cíle, samej volej, žádný vlnky... Tak nám aspoň Kuba předvedl, co všechno umí, my zase pobavily osazenstvo v cíli eskymákem bez pádla a vysloužily si tím potlesk...

Na sluníčku sme se převlíkli, řidiči vyrazili pro auta... Za neustálé rejpání do nich Bohemka Myslivcovi ukázala, jací jsou hodní kamarádi, když mu hodili loď do vody, že by se prej měla umejt... Pak už jsme zamířili k hospodě, že pooobědváme. Po deseti minutách u okýnka bufetu, kdy se fronta vůbec nepohnula, nás to přestalo bavit a přesunuli jsme se s auty na náměstí. Ve čtyřech sousedících domech čtyři hospody, fakt nechápu, jak se tam můžou uživit. Jednu jsme tedy vybrali, najedli se (jestli někdy zastavíte v Ronově, tímto doporučujeme úplně pravou hospodu, vaří tu dobře :-)) a vyrazili domů. Sluníčko celou cestu svítilo, my, co jsme neřídili, jsme se krásně vyspali. V Praze jsme si už jen zahráli na taxikáře, rozvezli jednotlivé lidi a tím se rozešli...Snad zase Doubravu pojedem příští rok:-))