25. 10. 2003 Bečvárka

Moje akce Bečvárka začala vlastně už v úterý, když jsem byl na koncertu v Redutě s Pajdou, Jirkou a Honzou. Jirka se mě ptal jestli jedu právě na tu Bečvárku. Říkám mu, že nemam peníze, že jako chudej student. Po představení mi dal záludnou nabídku že mu koncert nemusím platit, ať si to dám v sobotu na vodu. Tak a teď mi to začalo v hlavě šrotovat, kde vezmu kajak, jak ho dostanu domu, co s oblečením do zimy když mám jen nepromokavé kraťasy a jestli mám vůbec ještě nějaký peníze. Tak asi po deseti minutách duševního martýria, který bylo stejně dopředu rozhodnutý přikyvuju. Rovnou se domlouvám s Honzou, že mě u mě v sobotu naloží a pojedem na Zlíchov. Teď už akorát zbejvalo sehnat lodičku a něco na nohy abych nezmrznul.

Druhej den volám Mílovi jestli pučí lodičku on že jo a já si jí mám v pátek v 21 hod. vyzvednout. Jelikož nemáme velký auto ani zahrádku tak si s lodí musím poradit vlastnoručně. V pátek sem u Míli v 21 jako na koni. Zvoním, zvoním, zvoním a ono nic. A to se přitom u nich doma svítí. Tak po 15 min. zvonění začínám mít trochu stresík jak to teda bude. Zvoním na rodiče a Mílův táta mi sděluje, že sou doma děti a Míla s Danou na nákupu. Já trochu znejisťuji jestli jsme se správně domluvili. Pak si říkám, že zas tak blbej nejsem a že sem tam dobře. Píšu SMS co se děje a vybíjím mobil. Takže Míla se mi nemůže dovolat. Já mu volám až z domova kam se zatím vracím bez kajaku. Máma je trochu zděšena, kde mám ten kajak, kterej jí chci po dlouhém přesvědčování šoupnout do bytu. S Mílou se domlouvám že teda až v 22:30. Opět dorážím tam kde jsem jedou už byl a Míla opět nikde. Naštěstí má doma syna, který už je instruován a vše potřebné mi pučuje. Akorát se diví, kde mám nějaký auto. Tak mu vesele sděluji, že auto neuznávám. Hážu kajak přes rameno, loučim se a odcházim. Po 50 metrech necejtim rameno a řikám si, že takle teda ne! A v tom mě napadá geniální nápad. Dávám si vestu přes hlavu ramínkama do předu a tam kde obvykle bývá levá ruka já mam hlavu. Toto polstrování mi umožňuje dát si kajak opěrkou zad na hlavu a nic mě netlačí do zad. Po půl hodině dorážím domů bez jediné zastávky. Tento způsob můžu vřele doporučit. Akorát se s tím špatně rozhlíží na přechodu, protože když se ta váha na hlavě rozpohybuje tak se špatně zastavuje a hrozí otočení hlavy o 360 stupňů. Potom už jenom zjišťuji že schodiště v baráku není dimenzováno na průchod s kajakem. Myšlenku bytu zavrhuji a snažím se prorvat do sklepa. Občas bouchnu do zdi a kajak ze svého dutého prostoru vydává tak strašné zvuky, že se lidi začínají zamykat, asi vůbec netuší co se děje. V 23 hod. mám kajak ve sklepě, ležím v posteli a těším se na sobotu.

Ráno mám sraz s Honzou B. v 6:45 u mě a po menším hledáním se scházíme. Honza už přijíždí s Pajdou, nakládáme a frčíme směr loděnice. Tam se spojujeme s Jirkou, Danou a Jíchou. Po naložení Pajdina plavidla se vyráží. Po dojetí na místo startu zjišťuju co to vlastně pojedu. Sice sem v životě nejel nic tak malého, ale vlastně něco takovýho sem čekal. Akorát sem nečekal že voda poteče až za hodinu. Odebíráme se do Kouřimi(myslím). Tam má Jirka s Pajdou svou posvátnou kašnu a hned mě zasvěcují do byvakování v ní. Po dlouhém hledání něčeho sladkého někteří jedinci ukojili svojí závislost v místní pseudo cukrárně. Opět přesun na Bečvárku, tam už bylo několik bláznů jako my. Start byl zahájen 2 metrovým seskokem do vody (tam sem vyměk, ale lákalo to moc, stačilo trochu hecu a skákal sem, ale bohužel žádnej takovej dobrák se nenašel. Až se naučím eskymáka tak mi bude všechno jedno a budu klidně skákat z paneláku! Pajda s Jíchou skočili (opět mě trumfla holka - ach jo). A tak jsme vypluli. Byla to příjemná pohodička.

Přišlo první zpestření takovej hupík s roštím všude okolo. Jícha dokazuje že je lepší než Železnej a zapichuje pádlo do roští a zahrazuje s ním průjezd. To si Dana nenechává líbit aby jí někdo omezoval pádlem, pádlo stylově přejíždí a je spokojena jak to bravurně zvládla - Bravo! Za chvíli dorážíme ke dvou esíčkům které bez újmy všichni projíždíme. Dojíždíme pod most a vylézáme. Dana končí protože je jí neskutečné "teplo" a hrozí, že když bude pádlovat znovu tak se nekontrolovatelně zahřeje a vypaří.

My jedeme znovu.Opět vše v klidu, dorážíme k druhému esíčku. Pajda stylově "parkuje" mezi stromy vprostřed zatáčky. V klídku si nandává kolíček, že má neutuchatelnou touhu eskymovat. To ale netuší že se stává potenciálním dárcem ledvin. Přemýšlim jak by se na internetu vyjímal titulek: “Prodám ledviny celkem zachovalé, málo používané, funkční!” Naštěstí vše dopadá tak, že si jich ještě chvíli užije, obratným manévrem se jí vyhejbám (nechápu jak sem to dokázal). Jenže za mnou se řítí šílená Pyranha mistra Jíchy. Ten provádí vyprošťovací manévr zvaný beru vše co je v cestě. Pajda zklamána, že nebude eskymák, tak trochu machruje a sjíždí esíčko pozadu. Dále míjíme místo kde jsme prvně vylézali a pokračujeme dál až do rybníka. Cestou ochutnáváme místní větvoví. V cestě je ještě lávka kterou po dlouhé boji područkovávám. Za chvíli jetu další ta nejde podplout tak se musí jinak. Jícha se na ní napodruhé převaluje a všichni hurá za ním. Já nechci zůstat v davu tak se s kajakem za všeobecného veselí vysoukám na břeh. Růčo se s kajakem přeodstrkávám opět do vody. Jirka nám pak už jenom chce na kameni ukázat že nemá moc zespoda odřenou svojí novou lodičku. Nějak to ale přehání a nedobrovolně vystupuje. Pak už jenom přepádlovat rybník - Konečná stanice prosíme vystupte....

Převlékáme se na místním dětském kolotoči. Jícha s Honzou jedou pro auto a my se točíme. Chci Pajdě zprostředkovat jak se mají kosmonauti na Bajkonoru na centryfuze a ona odmítá. Tak jí říkám že ti kosmonouti se taky pozvracej, furt nechce. Napadá mě, že jí vystřelíme na měsíc z místní houpačky a opět nic. Odjíždíme a stavujeme se na jídle. Honza má takovej hlad, že málem upadá do těžké deprese. Tak prosím servírku ať mu aspoň přinese rohlíky, které má dostat k polívce. Ne bojí sežere a nás taky. Snědeno, dopito a jedem domu. V autě pozoruju co dokáže uvolněné svalstvo krku s hlavou, která spí - zajímavě padá (díky Pajdo bylo to poučné). Před loděnicí je velké loučení tečou slzy....

Honza mě s Pajdou hodí domů. Mě už zbejvá jenom hodit kajak na hlavu a vrátit ho Mílovi....

Díky všem bylo to ultraextramegaunikátní!!!!!!!!!