14. - 15. 10. 2006 Vavřinecký potok

Na světě existují i lidé, kteří pod představu ideálního víkendu zahrnují možnost pořádného vyráchání v ledové vodě, nádherné sebedestrukce a otlučení, exhibicionistické svlékání uprostřed pole a ranní mlhy, zázračné vyhnutí se smrti umrznutím a úplně primové nastydnutí... Mí rodiče asi nikdy nepochopí, jak mohly nezafungovat zákony genetiky a k takovým patřím i já. Podobně postižených podivínů se našlo dokonce dost na naplnění autobusu a společně vyrazili směr Vavřinečák.

Účast na akci byla velmi prestižní záležitostí - i lidé, na jejichž existenci jsme málem v průběhu roku zapomněli, si nedovolili takové společenské znemožnění a svou účastí museli manifestovat, že nejsou zas tak změkčilý citlivky.

V nadcházejících obdobích bude asi módním tématem k hovoru dětský oddíl, proto nemůžu nevyhradit tomuto uskupení své místo v článku. Dětský oddíl na akci samosebou chybět nemohl, vždyť kdo by potom měl lodě v nejvyšších patrech vleku??? Tradiční počet 4exemplářů, ale opět trošinku obměněná sestavička. Spíše je pravděpodobnější že v poušti potkáte nedovařenou kuličku hrachu stepující na čumáku ledního medvěda, než že nás neznáte, ale pro jistotu základní charakteristika:

1. v dětském oddíle po dětech nepátrejte. Žádné tam nejsou.
2. dětský oddíl je vždy tvořen více než jedním člověkem
3. dle demokratických zásad kolísá počet vedoucích od 0 - 2, aby nebyli nad ,,dětmi" v přesile
4. první a poslední, co podporuje jejich svébytnou identitu je velká dřevěná erární bedna. Nespornou výhodou je nepřehlédnutelnost, neskladnost a špatný transport. P.S. povětšinou bývá poloprázdná...

Oddíl se neohroženě účastnil i závodů, a podezření, že ho vedla sobecká touha po chlebu se sádlem a snazší identifikaci v případě utopení, je velmi ošklivé, tudíž by vám na mysl ani nepřišlo,že???

Příští zájezd na vodu bude zřejmě letecký, pokud se podaří tempo růstu kvality dopravy udržet. Tentokrát nás vezl autobus Kukla, avšak i přes název se z cesty nevyklubala noční můra:-). Pohodlný autobus, který se nerozsypával, nevybuchoval ani nerozbíjel a ve kterém ještě mladá, sympatická, usměvavá a ochotná servírka (Zajíc) obsluhovala zájemce o pivo.

Škoda, že nápad vyrazit na vodu dostalo ve stejnou chvíli ještě dalších 10 000lidí, kteří ho ještě zdokonalili - nejenže na vodě neuměli skoro nic, ještě vzali neskladné Pálavy a shlukovali se do velkých hloučků, aby se asi sami nebáli. Výborným způsobem tak testovali naši trpělivost a sebeovládání. Testem jsme asi neprošli příliš úspěšně, nicméně tady máte návod, třeba se vám bude dařit lépe:

Vezmete deblovku, která se neotáčí právě nejlehčeji a vyrazíte na řeku, která je asi o půl metru užší než je délka vaší kanoe. Výběr řeky je důležitý - musí jít skutečně jen o úzký potůček, který neteče příliš pomalu a za každou s četných zatáček se skrývá překvapení ve formě padlých stromů, kamenů, nízkých můstků... A pak už stačí jen vhodný komparz, který se ochotně najde sám a postará se o zabránění v průjezdu, narážení do lodí, zašprajcování v nejužších místech a když to nejde jinak, tak se aspoň cvakne.

Celý dětský oddíl se za víkend cvakl 7x, přičemž 4x to bylo jednoznačně pouhou zásluhou posádek Pálav a jejich vehiklů. Někdy opravdu snaha o vybrané chování a zdvořilý kultivovaný projev musí jít stranou.

Ráno všichni zřejmě zapomněli na poslech dopravního zpravodajství, protože celou plavbu jsme trčeli v koloně s hustotou provozu alespoň 7 a místo pádlování vpřed jsme pouze brzdili.

Na konzumaci vyfasovaného chleba se sádlem jsme měli něco přes dvě hodinky, než dorazili poslední 2posádky. Čas mi ušetřil fakt, že sádlo nejím. Zbylo mi něco přes dvě hodinky na sledování, jak někdo konzumuje můj chleba se sádlem.

Na noc jsme hlavu složili v tělocvičně v Kostelci nad Černými lesy, což od domova není příliš daleko. Vypadalo to, že ten, kdo zařizoval tělocvičnu, myslel alespoň trošku na nocležníky, neboť tolik rozmanitých druhů žíněnek jsem ještě nikde neviděla. Další úchvatnou věcí byly cedulky na záchodech, které ukazovaly na nouzový východ a ve tmě úžasně svítily (jen nemusely být tak důkladně přidělané:-)). Večerní program nebyl příliš rozmanitý - všichni se navečeřeli, pár lidí se pokusilo zmrzačit při velmi improvizovaném volejbale (neúspěšně), další to zkusili na trampolíně a pak se všichni naskládali do jedné hospody hned proti ubytovně. Skoro všichni. Dětský oddíl se vydal na poučnou noční procházku krajinou. Dá se usoudit, že nebyli ve formě, neboť žádná ovocná zahrada nepřišla k úhoně a ani se nevrátili ověšení nejrůznějšími cedulkami. Možná stárnou a dostávají rozum:-). Dospělí zase rozum ztrácí a vyvádí blbosti. Jinak se přítomnost dopravní značky na vrcholku vleku a následné půlnoční vyšetřování a hledání viníky označit nedá.

Druhý, již nezávodní den, se od prvního příliš nelišil, snad pouze menším průtokem vody. Vavřinečák si vybral svou první oběť a odnesl mi botu. Samozřejmě mě její ztráta hluboce zasáhla, ale když se vezme, že původně si asi chtěl vzít nohu celou... a dokonce jsme poskytli Ríšovi příležitost k procvičení záchrany lodě plné vody z kamenů...

V poklidném tempu jsme navázali a vyrazili zpět do Prahy. Cesta uběhla neskutečně rychle, být v Praze již ve čtyři odpoledne je fakt kuriózní...

Jestli jste nejeli, vážně máte čeho litovat. Tak nádherně vypěstovanou chřipku jsem neměla ani nepamatuju, ale nesobecky se o ni dělím se spolužáky ve škole. Další člen dětského oddílu neustále nostalgicky vzpomíná na okamžiky strávené pod vodou a vzpomínka ve formě zhmožděného kolena se jí zaryje nesmazatelně do paměti. Ferda chudák málem zmrzl, nikdy jsem neviděla modřejší dítě, ani po pádu do malin, ani po půl hodince s pytlíkem přes hlavu. Přesto se vsadím, že na příští akci nebudou moct chybět. Vždyť to jsou prostě vodáci...:-) (vysvětlení pro normálnější, racionální veřejnost, uplatnitelné všude. Například i když jsem ztratila loď, plavala potokem sama a pak se vysápala na břeh hned vedle pána s pejskem, kožichem a nechápavým výrazem!)

Luckaa :-)
foto: Jana Zpěvníčková
Navazování

Veselo v autobuse

Srandičky

Zábava v autobuse

Žízeň je veliká

Bez komentáře

Tahání lodí

Vaříme

Lávka

Pohoda na vodě

Tady to nějak teče

Kde mám loď?

Svíčka?

Hromadný sjezd

a dojezd

Kaskádka

Únava

je totální

Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz