Vedle Vánoc, Silvestra a odjezdu rodičů o víkendu na chatu, se člověk celý rok těší ještě na jednu akci – a sice Vavřinecký potok. Obvzláště, když se tam jede se Zlíchovem. Ani letošek nebyl vyjímka. Ti nejakčnější z nás, se začali scházet již v pátek večer v loděnici, aby si mezi sebou povídali o všem možném i nemožném a dokázali flaškám Rumu (dospělá část osazenstva) a limonády (dětský oddíl), že nad nimi zvítězí..:)
Bohužel v tomto souboji jsem nebyl schopný vydržet moc dlouho, jelikož mně sklátila únava, ale podle tváří, které se snažili někteří aktéři souboje zamaskovat při brzkém sobotním ránu, to byl souboj na ostří nože..
No... Jako při každé akci nás ráno probudilo, ne zrovna milé Láďovo „vstááávejte“..
A tak jsme vstali.. Velice pomalu..
Mezitím se začali scházet ostatní členové i nečlenové, všichni natěšení na poslední letošní vodu, pomalu se začali navazovat lodě a VELICE pomalu se odjelo :)
Cestou se všichni bavili tak, jak přísluší jejich IQ, takže bylo veselo. No a najednou jsme byli na místě. Vedro zrovna nebylo, ale nám, vodákům otužilým a drsným, to nevadilo.. Teda.. Některým jen trochu..
Po tom, co již valná část autobusu běhala po místním poli v „gumě“, přišel Zajíc s čísly a mohlo se jít pomalu na start. Tam jsme, na rozdíl od Teplé, ani moc nečekali a pustili se s nadšením a vervou do zarostlého, meandrujícího koryta plného divokých peřejí a skluzů.
Na vodě opět nebyla nouze o kuriózní situace, hlavně z dílny „Pálavistů“, „Yukonistů“ (kromě Zajíce s Lídou, ti jeli skvěle :) ) a podobných „Gumídků“.
Jinak se na vodě blblo, cvakalo, eskymovalo, krysilo, no prostě všechny ty báječné věci co se dělají :)
Cesta ubíhala, i přes celkem slušnou zimu, docela rychle, takže jsme se po „pár“ hodinkách objevili před toušickou kaskádou.. Moje druhá helma i lehce silácké řeči o sjetí zůstaly po prohlédnutí tohoto „masakru“ pěkně v lodi a společně s ostatními, jsem se místo toho hřál u ohníčku, prozíravě připraveném pořadateli :)
Jediný, kdo si ten den sjel kaskádu byli „bratia Hasalovic“.. Radek s přehledem, Kriplík měl menší problémy (za které ovšem nemohl on sám, ale noční souboj s láhvemi Rumu, které v jeho případě měly očividně převahu ještě následující večer).
Po dostatečném zahřátí, nás, srábků jsme vzali lodě „do teplejch“ a během přenášení jsme pořídili pár fotek hromadného sjezdu bez špricky a pravidel na travnatém kopečku pod kaskádou na zlíchovský kalendář 2008.
V cíli jsme za naší odvahu vyfasovali chleba se sádlem a s cibulí, hodili na sebe nějaké to suché oblečení a šup do tělocvičny, kterou jsme měli objednanou v nedalekém Kostelci.
Po mírném rozkoukání a položení „min“ ve formě našich vodních svršků (i spodků) jsme se začali věnovat večerní zábavě ve formě volejbálku, soutěže o největší „držku“ a samozřejmě konzumaci nápojů všeho druhu a stáří dokreslovaném „profi“ hudební produkcí.
Další fáze večírku z důvodu návštěv těchto stránek rodiči nezletilých členů dětského oddílu radši popisovat nebudu, ale vesměs to nebylo nic překvapujícího :))
V neděli bylo vstávání opět trochu krušné, ale slunce hřálo, ptáčci zpívali a tak jsme se nemohli dočkat, až vlezeme opět do lodě. Nakonec doopravdy všichni poctivě nastoupili na druhé splutí, jen já s Lídou jsme zjistili, že nám asi uchází loď a proto, že nemůžeme jet (a vůbec si nevymýšlim a ani trochu se nevymlouvám) a tak jsme se šli projít.
Po nějakém čase jsme se opět s ostatními sešli u autobusu, kde jsme si
ještě popovídali s lidma, kteří s námi nejeli busem domů, rozloučili se
s nimi a řekli si
„v roce 2008 nashledanou na Vavřinci“