16. - 17. 10. 2010 Vavřinec

Vavřinec 2005, 2006, 2007, atd… Hodně let už se koná tahle akce, která většinou nezvratně symbolizuje nejen ukrutnou zimu na vodě a večírek po ní, ale hlavně konec vodácké sezóny, kdy lodě měníme za lyže a studené pivko za teplý rum.
Až na drobné výjimky jakožto „věrný externista“ vyjíždím každoročně se zlíchovskou bandou na tuhle vodáckou mekku. Ani letos tomu nebylo jinak.

Dohady o tom, jestli se pojede „zajdobusem“ nebo ne, Zajíc pomohl vyřešit necelých 12 hodin před akcí a i přes pár drobných defektů, kterými jsou třeba snížená pohyblivost busu či nadměrné množství emisí v ovzduší (100km cesty busem se rovná množství jež vypustí Třinecké železárny do ovzduší za cca 1/2 roku) jsme vyjeli.

Cesta uběhla výborně a i s jednou trapnou mikro poruchou jsme v 11 hodin byli na vodě.

Nevím jestli se má cenu ještě v tomhle směru vůbec rozepisovat. Jako klasicky bylo na vodě natřískáno kombinací vodáků zodpovědných a zdatných (s helmou, vestou a znalostí základních záběrů) a zároveň vodáků „debilů“ (bez jakýchkoliv ochranných pomůcek a s loděmi tvořícími celkem zdatné sifony).

My jsme s očekáváním sledovali souboj s živlem posádky Maruška - Ulča. Avšak tato začínající dvojice dost trapně projela pouze s jedním eskymákem rozděleným do dvou peřejí. A styl kulečníkové koule je stále ještě styl.. :-)

Na Toušické kaskádě jsme se však dočkali představení ve formě loděnici známého dua David&Ferda. Výše zmiňovaní pobavili přihlížející diváky rodeovými prvky a následným synchroním krysením do vracáku. Že by noví „akvabeláci“? Oproti tomu Martin, který se zřejmě jejich výkonu zalekl volil bezpečnější cestu a při sjezdu si skoro ani nenamočil loď.

Po příjezdu na konec úseku už jsme jen vyfasovali nějaký to sádlo na chlebu, za pět kaček česnečku a vydali se do naší oblíbené tělocvičny ve které ani tentokrát nechyběla akrobacie na sportovním dobytku všeho druhu, hudba, tanečky a večírek do pozdních ranních hodin (skoro mi přijde jako kdybych některé řádky kopíroval z článků let minulých :-)

V neděli pak bylo na každém jestli chce jet znovu či si dá raději pěší výlet po okolí. Ti otrlejší se vydali na vodu, zbytek jim dělal pěší doprovod podél vody. K vidění nebylo toho dne téměř nic zajímavého kromě tradičně komických vystoupení klientů nejmenovaných cestovních kanceláří. Svou reputaci si napravil Martin, když kaskádu projel tentokrát tak jak se má, tedy hlavou nahoru a vodou, nikoliv přes kameny :-)

No.. A to bylo tak nějak asi všechno… Zřejmě stárnu a tok myšlenek už není co býval takže případné nesrovnalosti si prosím nechte pro sebe a nevotravujte s nima :-)

Pic Grázl
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz