Kronika zimního tábora 2008

Neděle 13.1.2008 Bobovací den

Krátce po deváté hodině ranní nás téměř poloprázdný transit odvážel pryč od znečištěné Prahy, školních povinností i milujících rodičů směrem k Říčkám v Orlických horách. Jelo nás jen pět, neboť ve skutečně poslední chvíli (2,5sekundy před odjezdem) přislíbil David, že přijede až v pondělí večer kvůli ,,komisím z tělocviku“.

Kousek za Prahou se Zajíc rozhodl otestovat psychickou odolnost účastníků a mé řidičské ,,umění“. Samosebou, že jsem předvedla Zajícovi, jak se to má řídit :o)... hned to jelo mnohem svižněji, jen ti chudáčci vzadu najednou utichli, zezelenali a pevně se držíce pištěli strachy v zatáčkách. Popravdě jsem se asi bála víc než oni, nikdy jsem neřídila takovej ,,koráb silnic“. Celý svět mi najednou připadal až příliš malý a úzký pro tak obří auto a Hradec Králové mi připadal menší než Zlámaná Lhota. Když jsme se u pána, který ušije obleček na velorex Vildu, vyměňovali, podotkl Zajíc, že jsou i lidi, kteří jezdí hůř a s kterými se vážně bojí. Vzala jsem to jako svéráznou pochvalu...

Kousek před cílem jsme zapadli v nevelikých závějích lokálního významu, nicméně jsme ani na miliontý pokus kopec nevyjeli. I pokusy o tlačení selhaly. Teprv když jsme se nasardinkovali všichni (krom Zajíce, který se nám smál) do kufru a leželi tam propletený jak klubko žížel mezi našimi zavazadly, mohli jsme pokračovat v cestě.

Chtěli jsme maximálně využít hezké počasí a kupy sněhu, rychle jsme se převlíkli, popadli bobovací náčiní, foťák a vyrazili na průzkumnou výpravu do okolí. Na krátkém, zato prudkém kopečku jsme si vyjezdili speciální boulovatou trať. Váleli jsme se ve sněhu, koulovali a vytvářeli nejrůznější sestavy ,,vláčků“. Teprve když se začalo stmívat, měli jsme totálně otlučené zadky, hlad a promočené věci, byl čas vyrazit k chatě.

Večer jsme si zahráli Rummikub, povídali si, Markéta hrála na kytaru a my zpívali. Pak už byl jen čas jít spát...

Lucka

Pondělí 14.1.2008 Běžkovací den

Když jsem se ráno probíral, samozřejmě dříve než všichni (skoro všichni) ostatní, protože jsem měl službu (byl jsem násilně vzbuzen). Jednu výhodu to mělo, nemusel jsem běhat venku jako nějaký potrefený polárník (ale bez oblečení). Služba byla ,,velmi“ náročná- uvařit vodu, nakrájet vánočku... to opravdu není jen tak.

Po úspěšné ranní konzumaci jsme se vypravili na běžky. Klára není zrovna na běžkách jako doma, protože na nich předtím stála párkrát. Z toho plyne naše cestovní rychlost 2km/h! Zajíc se pustil do vysvětlování nejrůznějších technik a praktik, které by měli Kláře pomoc. Celou dobu jsem si myslel, že všechna děcka jsou blázni a jezdí z kopce šusem. Ale mýlil jsem se.

Okolo Strašidelného mlýnu jsme přijeli ke sjezdovce , odtud jsme se odebrali po cestě Buď-Fit směrem na Pěticestí. To je docela do slušného kopce. Nakonec jsme tam po nějaké době opravdu dorazili. Tam jsme si dali oběd a vyrazili jsme oklikou zpět. Cestou se ale něco zvrhlo a my se ocitli trochu jinde. Tak jsme zvolili další z cest vedoucích na Pěticestí a vyšlápli si to tam znovu. Z Pěticestí jsme to vzali na sjezdovku, kterou jsme sjeli dolů, a domů.

Byla už tma, tak jsme udělali večeři, najedli se a šli jsme se oddávat různým hrám. Potom už jen vyčistit a spát.

Noc byla velmi PESTROBAREVNÁ (kdo nezažil, nepochopí).

Tomáš

Úterý 15.1. Den na marodce

Dnes Tomáš, Lucka, David a Markéta byli na snowboardu a já v noci zvracela, takže jsem byla celý den doma. Nejprve tu byl se mnou Zajíc a potom si šel zaběžkovat. Když Zajíc odešel, tak jsem spala, spala a spala.

Lucka, Tomáš, David a Markéta se vrátili v 16:30. Potom služba šla dělat večeři, byly špagety, ale já, protože mi bylo špatně, jsem měla rohlík. Po večeři jsme hráli Aktivity 2 Original. Byli jsme rozděleni do družstev: Lucka a Markéta, Klára a David, Tomáš a Zajíc. Vyhrála Lucka s Markétou. Potom jsme šli spát.

Klára

Středa 16.1. Den šílených výkonů

Tak jako každý den vše začalo budíčkem služby. Tentokrát měly službu Markéta s Klárkou, takže jsme se mohli těšit na výborný pudink s piškoty. Po snídani a ranní hygieně jsme se převlékli do běžkařského a už jsme běžkovali směrem ke sjezdovkám. Ale rozum, který nám říkal, abychom se sklouzli po sjezdovce dolů jsme neposlechli, ale hrdě se vydali do kopců na rozcestí Mezivrší. Stopa byla nádherně urolbovaná a i počasí bylo vcelku příjemné. Žádné saharské sluníčko a ani arktický blizard, ale zamračené počasí a teplota lehce pod nulou. Cesta ubíhala příjemně a kousek pod naším nejbližším cílem v kopci Zajíc zavelel, že si dáme malou svačinku protože nahoře to moc nepůjde kvůli větru. A měl pravdu. Nahoře opravdu foukalo. Ale ani vítr nás nemohl odradit od další cesty a tou byla cesta přes Komáří vrch na Pěticestí. Po krásném sjezdu z Komářího vrchu nás čekal stejně nádherný výšlap do kopečka na Pěticestí. Po zahřívacím výstupu na náš cíl nás čekal oběd, který se skládal z chleba se salámem, mandarinky a sušenky. Během oběda Zajíc rozhodl, že odešle holky do chaty, ale jelikož nebyl unaven, snažil se překecat mě a Toma, abychom si střihli malinkej okruh mezi Pěticestím a rozcestím Pod Homolí. My abychom se nenechali zahanbit, jsme přikývli a už to bylo. Během chvíle jsme zase ve stopě a letíme z kopečka na rozcestí Pod Homolí. Odpočatí a plní sil z oběda Zajíc, já a Tomáš si dáváme desetikilometrový okruh jako bonus. Ne že by se nám to nelíbilo, ale svaly už taky začínali říkat že už nemůžou takže moje a Tomášovo skejtování se přeměnilo na klasiku a zůstalo nám to až do chaty. Jenom Zajíc byl stále čilý a bylo na něm vidět, že ještě nemá dost. Po doběhnutí okruhu a vrácení se zpátky na Pěticestí jsme se vydali za holkama. Zbytek cesty byl spíše z kopce s malým kopečkem, ale nakonec jsme holky dohnali na louce nad naší chatou. Po převlečení se dala služba do vaření večeře. Respektive jenom Klárka, protože Markétě bylo nevolno a nakonec celý večer a noc prospala. Ale my ostatní jsme se vrhli do vaření večeře taky, abychom nenechali Klárku samotnou napospas guláši který měl být. Ten byl hotov rychle takže po jídle jsme se mohli pustit do hraní her. Zajíc pro nás připravil hru zvanou Zlatokopové, která je obdobou hry Lodě. Boj to byl napínavý, ale nakonec vyhrála s náskokem 30 bodů Lucka. Po hře šla většina spát, ale někteří ještě nechtěli, tak si četli nebo se učili. Před desátou už ale všichni zalezli do svých spacáků a vypadalo to na další klidnou noc. Ale nestalo se tak. Spánek všech přerušovalo moje občasné zvracení?. I to se ale stává…

David

Čtvrtek 17.1. Den Zajícových výmluv

Den po noci, kdy jsem spala 14 hodin. Včerejší den mi nebylo zrovna dobře od žaludku a považovala jsem za nejlepší zaspat co se dá, což se mi posléze povedlo. Zajíc mě probudil na službu, v kuchyni už byl „připraven“ David. Seděl na bobku a byl zelený. Chudáček (ze stejného důvodu jako já) celou noc probděl. Vydusil krátké „achoj“ a já si sedla k němu. S velkou námahou se nám později povedlo uvařit čaj (což je naštěstí jen vařená voda a existují horší věci, které se nejdřív uvaří, poté usmaží a nakonec zapečou). V duchu jsem jásala, že zrovinka dneska nemusíme například natírat rohlíky máslem a nezbedným medem. Zlaté buchtičky!

Ještě v téměř hluboké noci jsme šli čekat na lyžobus. Mohli jsme se pyšnit dvěma masíčkovýma sekcema - snowrideři (v počtu čtyř – já, Tomáš, Lucka, David) a skirideři (v počtu dvou – Zajíc, Klárka). Na sjezdovce jsem trochu přehodnotila situaci, jezdili jsme nakonec ve skupinách jiného složení a to: 1.Chudáčkové (myšlená skupina do které jsem přibrala ještě Zajíce) a 2.Panáčkové (ti, co jezdí jako páni). Jezdit se Zajícem je skvělé, poněvadž si vůbec nestěžuje na pomalou jízdu (ba to vypadá, jako by jí snad i měl rád), počká rád, nevadí mu, když v souvislé řadě padám, chci dělat pauzy na přijímání stravy, vyprazdňování a podobně. Cokoliv, co mu maximálně zkrátí čas na sjezdovce je vítáno. Trochu frustrující ovšem je, když už v 11 hodin (před sebou 5 hodin sjezdování) začne odpočítávat vteřiny do konce., vymýšlí si, že už bychom měli jít kvůli naší únavě, hraje, že ztratil permanentku, ptá se, zda někomu není špatně, zda bychom už neměli jít domů a jestli se David sám doma nebojí. Láska k běžkám je evidentní.

Povzbuzující pro nás všechny je fakt, že opravdu vydržíme 8 hodin sjezdování pouze s jednou krátkou pauzou (kterou jsem díky své solidárnosti se Zajícem protáhla čekáním dlouhé fronty na záchod). Večer jsme tvořili palačinky, což trvalo něco okolo miliónu pěti seti sedmdesáti hodin a logickou úvahou se to muselo kladně projevit na jejich kvalitě. Byly báječné.

Celkově tento den shledávám krásným. Kdo ne, ať se poučí od jistého pana ředitele, se kterým jsme měli tu čest sedět v jedné lanovce. Na konstatování přítomné profesorky, že „počasí sice není nic moc, ale mohlo by být hůř“, odpověděl „To ano, třeba ve škole.“ Upravil si helmu a odjel ke své skupině studentů.

Markéta

Pátek 18.1. Den prázdna

Zde je ponechán prostor pro Zajícovo vyprávění

Provizorně přikládám výběr ze Zajícova pravidelného hlásání:

,,...službu má Lucka s Klárou, k snídani buchtičky plus palačinky ze včerejška, čaj. Oběd chleba s paštikou, svačina pomeranč a sušenka. K večeři bude polévka s rizotem. Program- výlet na běžkách po okolí“

,,docela slušnej výlet, ujeli jsme šestnáct kilometrů“

sobota 19.1. Den zapadlých vlastenců (a transitů)

Tak a máme tu předposlední den. Službu jsem měl já s Tomíkem. Bohužel žádné sobotní přispávání se nekonalo, ale to nám nevadilo a tak jsme vyskočili a dali se do příprav snídaně. Měli být rohlíky s medem, ale nejdřív někdo musí pro ty rohlíky dojít. Tak Tomáš pod výmluvou jeho nových bot poslal mě abych udělal nákup v místním obchůdku. První překvapení co nás potkalo po otevření dveří byl déšť. Spíše liják. Sníh tál a bylo pod nulou. Ale co se dalo dělat. Snídaně musela být a tak jsme se vydal vstříc nepříjemnému počasí dobýt obchůdek. Nakonec se nakoupilo a snídaně se povedla. Bohužel počasí nám nepřálo, tak se Zajíc rozhodl, že zkusíme vyjet do vyšších poloh a hledat tam vlídnější počasí. Tak jsme se převlékli do běžeckého a šli se naskládat do „tranďáku“. V tu chvíli přijel Jirka Myslivec a spol. aby nám dělali na víkend společnost. Odeslali jsme je do chaty, nasedli do auta a vyjížděli vstříc kopcům. Bohužel ale jakoby nás hory nechtěli, jsme v  půlce kopce zapadli a už to nešlo výš. Po několika neúspěšných pokusech dosáhnout autem vrcholu Zajíc řekl, že to nemá cenu a že asi dojde na společenské hry v chatě. Ale aby toho nebylo málo tak jsme cestou dolů při couvání krásně zapadli, takže nakonec došlo i na naše svaly, aby ukázali, že vytlačí auto ze závěje. Po půlhodinovém boji nakonec svaly zvítězily nad technikou a tranzita jsme vytáhli a mohli pokračovat zpátky do chaty. Ti co přijeli na nás koukali, že jsme tak rychle zpátky a po vylíčení našeho příběhu se rozhodli, že taky nikam nepůjdou. A tak jsme hráli hry. Nejdříve Aktivity ve složení týmů já a Markéta, Lucka a Zajíc a Tomáš a Klárka. Bylo to vyrovnané a vypadalo to že vyhraje Tomáš s Klárkou. Jenže Lucka se Zajícem je nakonec předběhli a vyhráli. Následoval oběd, který se skládal z chleba s pomazánkovým máslem, mandarinky a sušenky. Po obědě jsme si dali chvilku pauzu na odpočinutí. Mezitím na chvíli přestalo pršet, tak Zajíc využil té chvíle a zavelel k  odchodu na bobování. Tak se naše skupinka a naši nový spolubydlící vydali bobovat vyzbrojení boby, lžícemi a igelitovými pytli. Samosebou začalo hustě pršet asi půl minuty po našem odchodu, ale to již nezviklalo naše odhodlání. V dešti a rozmáčeném sněhu jsme neúnavně běhali do kopce a ďábelskou rychlostí se řítili z kopce, snažně se vyhnout obří louži i potoku. Zajíc nám pořídil fotodokumentaci. Když jsme byli dostatečně promáčení, unavení a vyblbnutí, vrátili jsme se ohřát do chaty. Čas před večeří jsme každý využili podle svého uvážení četbou, povídáním a hrou na kytaru. Hlady jsme šilhali, tak z šunkofleků nezbyl ani drobeček. Následoval turnaj v piškvorkách, kde bezkonkurenčně všechny rozdrtil David, druhá byla Lucka a třetí Markéta. Pak jsme se zabavili ještě dalšími hry, nejlepší bylo asi psaní vět na přeskáčku. Jako tradičně nám vycházeli nejvtipnější šílenosti. Večer byl pro náš odpočinkový, deštěm naplněný den tradiční-kytara, zpěv, knížky, povídání a hektolitry čaje. Po čase nás i odpočívání příliš zmohlo a museli jsme jít spinkat…

David a Lucka

neděle 20.1. Den loučení

Dnes jsme nikam nešli jako včera a tak jsme se nasnídali. Službu měla Markéta s Luckou a měli jsme rohlík a chleba s máslem a s medem. Potom jsme si zahráli pexeso a potom kostky. Potom jsme šli balit a nanosili jsme věci do auta potom jsem já šla s odpadky Lucka s Markétou dělaly oběd (brambory na loupačku) a kluci štípali dřevo. Když jsme byli po obědě tak jsme museli uklidit chalupu a práci jsme si rozdělili tak že já a David jsme zametali a vytírali Lucka a Markéta uklízeli kuchyň a Tomáš se postaral o kamna. Potom jsme odjeli a větší část cesty řídila Lucka a potom jsme konečně dorazili domů.

Klárka

Nejzajímavější věty z naší hry: inspirace dadaismem

*Maximalistický David prznil v čaji pštrosici dokud mu srdce bušilo, protože musel...

*Nakalený maňásek se veřejně ztrapňoval na kosmodromu s kytarou, dokud měl co blejt pro lásku, pro štěstí a pro sebe

*Opelichaný drakobijec kadil v márnici s myslivcem až do jara, aby měli vesničani klid

*Stárnoucí ženista spinkal pod stolem v hospodě dokud si nevydělal na jídlo, protože rum je hnus

*Velmi neflexibilní hrneček si kopal hrob s toaleťákem v jeskyni dokud ho nenakopali do prdele, aby mu život rychleji utíkal.

*Roztodivně retardovaný milenec lehce poletoval po minovém poli s Čikinou, nikdo neví jak dlouho, přeci pro peníze.

*náš drahý kouzelník vyklízel v knihovně s ohnivou vodou tak dlouho jak jen to bylo možné, protože měl dojem, že to všechny baví

*Chlupatý Bořek hrál, zpíval a tancoval s láskou na městském rynku 10let a 9měsíců, aby neochabl

Pochcaný kriplkárista běžel jako o závod volně vzduchem s partyzánami přibližně 5let, protože bagr plave.

*Igelitový přistěhovalec utíkal s knoflíčkem v prdeli dokud foukal vítr, aby Lucka nezlobila

Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz