21. - 22. 4. 2007 Korytem Otavy

V sobotní MF Dnes věnoval nějaký velmi vnímavý reportér celý článek faktu, že české řeky jsou sužovány dlouhotrvajícím suchem a proto mají až o 2/3 vody méně než je obvyklé. Pokud kdokoli má pochybnosti nebo touží po bližších detailech, stačí se zeptat kteréhokoli zlíchovského ,,Účastníka zájezdu“, poněvadž náš oddíl vyrazil toto tvrzení prozkoumat v praxi.

Již od předchozího čtvrtka jsme se všichni navzájem strašili Ájíkovým tvrzením, že zájezd bude muset kvůli nedostatku lidí zrušit. Naštěstí se tak nestalo, velkou roli sehrála i obětavá Zuzka T. a její propagace, a v sobotu mě až zarazilo množství lidí, kteří očekávali příjezd ,,Kukla busu“. Nejmladší účastník měl stěží něco přes 1,5roku a ti nejstarší by klidně mohli být jeho prarodiče (respektuju slušnost neudávat věk u starší , obzvláště když ho ani neznám).

Aby autobus a vlek nevypadaly příliš nevytíženě, na některých sedačkách byla odložena kola a pár obětavců si na vlek navázalo víc než jednu loď :o). Při nákupu ve Strakonicích mi nějaký moc hodný pán věnoval pozvánku na bezplatný týdenní vstup do fitka a solária. Bohužel ve Strakonicích. Následně mi neuvěřil, když jsem řekla, že nejsem místní. Copak již osmnáct let žiji v Praze s většinou pražských příbuzných a přitom vypadám jako Strakonický dudák???

První den bylo v plánu sešoupat úsek Radešov- Sušice. Voda prostě skoro nebyla. V některých místech bylo nejlepší se rukama odstrkovat ode dna. Čtyřicet centimetrů není moc. Obzvláště ne, pokud limit sjízdnosti je 45cm (čerpáno z www.raft.cz, ani jedno jsem si nevymyslela). Přesto si na průběh cesty nemůžeme stěžovat, krásně svítilo sluníčko, žádný jiný blázny nenapadlo jet suchým korytem, takže i relativní prázdno a klid (až do té míry, jak je to se Zlíchovem možný). V Sušici nám vedoucí zájezdu poskytl cukrárnovou přestávku, zatímco jel autobus pro pár nadšených pádlistů, kteří si cestu protáhli až do Čepice. Nocovat jsme jeli do tělocvičny ve Stachách, kam za námi dorazila i cyklistická skupinka.

Večer strávil každý dle svého uvážení. Malá Terka trénovala ,,kop“ a ,,kutululů“ s míčem, jiní v hospodě nebo ve spacáku. Anebo na schodech tělocvičny zkoumáním Zuzčinýho bonga (bongu??? Zuzka s Davidem se nějak nemohli shodnout na pohlaví tý vodní dýmky a já těmhle věcem fakt moc nerozumím). Rozhodně to ale byla doost zajímavá věc.

Další zajímavá věc byla místní hospoda. Zalekli se našeho počtu a toho, že jim taháme židle skoro z celého podniku k jednomu stolu. A tak nás přesadili do salónku. Tam nás velmi zvláštní a nervózní (podle některých dokonce ještě teplej) číšník nechal našemu osudu a vyskytl se velmi zřídka. Asi se nás bál a naše požadavky ho znepokojovaly. Fakt, že ty hrozně hezké poháry mají jedině vystavené na obrázku, dovedl některé jedince až k tomu ,že se museli žalem opít.

Zase jsem byla konsternována, jakou rychlostí se šíří loděnicí ,,informace“ a kolik se najde lidí ochotných sdělit člověku nějakou osobní ,,informaci“ o NĚM, o které do té doby netušil. V pátek jsem se poprvé dozvěděla, že prý jedu o prázdninách na Korsiku na motorky s Drbžou. Přestože jsem v životě na motorce neseděla a chystám se v ten samý čas na druhý konec Evropy, nepřekvapilo mě to tolik, jako když mi v sobotu večer začali tvrdit totéž upe jiní lidi a navíc jsem měla jet s Ájíkem:o)

V neděli jsme vyjeli až nahoru na Čenkovu pilu. Opět cca 5cm podstav, ale o to zajímavější byl slalom mezi všudepřítomnými kameny. Celou cestu mi tekla krev z puchýře na ruce...nikdy jsem netušila, že jí mám v sobě tolika... Při přestávce v Radešově nás začalo válení se na sluníčko bavit tolik, že jsme začli zvažovat možnost předčasného konce. Zajíc a Kristýna myšlenku nakonec realizovali a dělali společnost Pajdě s malou Terezkou při cestě po břehu. Ostatní jsme pokračovali dále, stav vody samosebou upe stejný jako v sobotu. Jen únava a opotřebovanost již od soboty zase o něco vzrostly. Díky tomu jsem se dokonale cvakla přímo na skálu.A Markéta hned následovala můj příklad. Byla jsem šťastná, že jsem vyvázla bez modřin, jen s naraženým nosem. Až do doby, kdy si mě doma všichni začali prohlížet ze všech stran a úhlů a zkonstatovali, že mám frňáček poněkud nakřivo. I když pořád lepší křivý nos než potlučení rodiče. Pozitivní je,že škody naší rodiny utrpěné na Otavě jsou každoročně nižší.

Například Zuzka mi moje vykoupání určitě záviděla, proto si taky ulovila vlastní krysu. I když je fakt, že když se člověk cvakne ve vláčku lidí navázaných na hopšňůrách a ke všemu bez pádla, je to vcelku předem jasný osud.

V Sušici jsme navázali a bez komplikací dorazili domů do Prahy. I bez té vody to byl pěkný zájezd, a tak chci poděkovat sluníčku, organizátoru Ájíkovi, propagátorce Zuzce, průvodci Adamovi (nechci si představovat, v jakém stavu bych jinak (ne)dorazila dolů do Ramešova) a vlastně úplně všem, kteří se rozhodli zúčastnit. Ukázalo se, že s naší loděnicí se nemusí jezdit pouze na vodu, ale i na pěší výlety, cyklovýlety atd...

Lucka
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz