26. - 27. 2. Kraslice

Sníh - zařízen.

Slunce - objednáno.

Autobus - domluven.

Ubytování - zajištěno.

Lidé - přihlášení.

Sobota - vyrážíme. Nejdříve obvyklé čekání na zpožděnce, tentokráte na Irču, které jsme ovšem nemohli ujet, protože měla pro dětský oddíl jitrnice na večeři. Další tři lidé nedorazili - doneslo se něco o nemoci a tak jsme na ně ani nečekali. Irena nakonec dorazila a tak jsme mohli všichni vyrazit. Cesta probíhala v klidu, zastavili jsme v Karlových Varech na nákup a pak už jenom rychle do Bublavy na lyže. Řidič povídal něco o tom, že jsou cesty zavřené kvůli sněhu, ale naštěstí neměl ty správné informace. Cesotu promítáme video o lyžování, aby každý věděl, jak má jezdit (niterně doufám, že takto jezdit nebudou - mohli bychom se projet třeba i do nemocnice).

Do Bublavy jsme dorazili snadno a rychle. Horší to ovšem bylo s parkováním. Jako obvykle nepočítali s autobusem a tak jsme se projeli, několikrát otočili a nakonec se nám i podařilo zaparkovat. Tak rychle na lyže. Jako obvykle kus lidí vyrazil na na sjezdovky a zbývající na běžky.

Běžkaři se rozhodli vyrazit na Krušnohorskou magistrálu. Chvíle hledání a nakonec jsme narazili na něco, co se jí podobalo. Tedy žádné soustružené stopy, jenom něco vyšlapaného, ale bylo to na správném místě. A tak jsme vyrazili. Cesta ubíhala snadno a rychle a za chvíli jsme byli na místě, kde jsme se rozhodli vrátit zpět. Cestu zpátky jsme naplánovali po silnici - naštěstí byla jenom pluhovaná a tak jsme mohli jet v klidu a dokonce i bruslit. Po chvíli někteří s bruslením skončili a vzali lyže do rukou - prý jsou na silnici kamínky. Tento krok trochu zpomalil náš postup a tak jsme nakonec měli co dělat, abychom to k autobusu stihli včas.

Hledání ubytovny probíhalo překvapivě snadno - správcová měla pravdu - je to daleko od silnice, takže jsme se celkem prošli. Ale byla nádherná - bylo tam teplo, postele nakonec pro všechny, sprchy a další věci.

Druhý den jsme vše zopakovali - sjezdaři odjela na Bublavu, běžkaři vyráželi z Kraslic. A pořád do kopce, když už to výš nešlo tak ještě výš. Vzhledem k tomu, že v noci sněžilo a ve dne foukal vítr tak jsme si museli cestu prošlapávat sami. Stálo to za to, sníh odletoval od lyží, které pod ním nebyly vůbec vidět. Do toho chvílemi prudký vítr, chvílemi krásné slunce. Úžasná pohoda, alespoň někdy. Zase jsme dorazli na naši oblíbenou Krušnohorskou magistrálu a tam už šlo vše v pohodě - stopa byla prošláplá a tak jsme mohli fičet co to šlo. K autobusu jsme dorazili včas, takže jsem se v klidu převlékli a čekali na sjezdaře.

Cesta domů probíhala ještě klidněji než na hory - všichni spali, ti co nespali tak klimbali.