Pokaždé, když mám něco sepsat o víkendové akci, množství katastrof rapidně stoupne nad doporučenou denní dávku (můj vliv na tento fakt ještě nebyl prozkoumán) a vyprávění by vydalo na slušnou knihu. Než jsem odjela na vodu, byla jsem vystavena psychické zátěži ve formě telefonátů, esemesek a proslovů od mé nejbližší rodiny snažící se mi rozmluvit mé sebevražedné sklony - hlavně opakovaným motivem byly zvýšené vodní stavy, riziko utopení, ničivé povodně, nepříjemný liják, skvrny na Slunci a přemnožení mandelinky bramborové. .., všechno bylo znamením, proč se raději neúčastnit... Naštěstí jsem vyvázla nejen živá, ale i ve stavu natolik adekvátním, že vám zde o tom můžu zanechat zprávu...
Ranní mlha se líně válela nad Vltavou, sluneční paprsky jen ospale mžouraly skrz mlžný opar (zde následuje líčení přírodních krás východu slunce-2str.) a mladí nadšení sportovci plni elánu spěchali, aby se své vysněné řece přiblížili co nejrychleji. Obešli se i bez tradiční zastávky na nákup svačiny! Nicméně, tvrďte si, co chcete, sraz v 6:15 je nelidskej SADISMUS!!! Drncání kol autobusu, svačící a spící účastníky, drastického výběrčího vynechám (2str.-detaily cesty busem), jednotvárnou cestu zpestřovali pouze někteří členi dětského oddílu. Některým členům dětského oddílu byla cesta zpestřována MNOU! Ani usilovný pískot mě nezachránil od týrání a po chvilce se Dan Kop promenádoval autobusem v nádherných podkolenkách. Jsem ráda, že se tak líbily, nicméně s politování musím říct, že to samé se nedá říct o jeho ponožkách (1str.-fejeton na téma Ponožky).
Střih! Nasedáme na Jihlavu pod přehradou Mohelno. Voda tekla stejně jako vždy, takže spíš ne než jo. Nicméně pár členů dětského oddílu velkoryse poskytlo ostatním příležitost natrénovat si záchranu lodí z kmene stromu. Neschopnost zatáčet, která vedla k cvaknutí lodí (jedna byla náhodou! moje) o nádhernou vrbu (3str. lyrický popis vrby z technických důvodů vynecháme), může být zlehčena přítomnosti nových členek v cvaknuvších se posádkách. Jednodušeji řečeno, dá se z toho vykecat tak, že nešlo o chybu v řízení, ale jen o ušlechtilou snahu demonstrovat nováčkům, jak se správně cvaká loď (pro nevodáky to není asi přirozený pohyb, 4str. výsledky výzkumu Banány na Sázavě). (Sem se také hodí 4str.vyprávění každého záběru pádlem nebo 1/2str. reflexivní lyrika věnovaná přírodním krásám, avšak zůstáváte ušetřeni...). Přestože voda netekla a jezy byly snadno zvládnutelné, PAN vedoucí HUJER nás přesto držel v uzavřené formaci se stanoveným zasedacím pořádkem, kterou zezadu jistil, neboť nebezpečí se nesmí podcenit a číhá za každým bukem (např.-krokodýli, podomní obchodníci, žloutenka...). Nakonec se cvakla i poslední deblovka, nicméně za mnohem dramatičtějších okolností. Vždycky jsem si chtěla sjet šupnu na jezu po zádech, jenom jejich modřiny mě od toho poněkud odrazují.
20km cesty řekou, převlečení, 90min v autobuse (pouhý koncept, v díle rozpracováno na 7str.)-střih! Stany jsme stavěli na pokraji útesu nad nádrží Mohelno. Travnatých rovinek by se našel dostatek, ale dětský oddíl sloužil opět jako majáček, ohraničující nejnevhodnější spací místa (hromady štěrku, brázdy jak od traktoru, soukromá smetiště...), tak doufám, že se alespoň ostatní dobře vyspali.
Dospělí odešli do vzdálenější vesnické hospody, pár lidí konzumovalo pivo v autobuse s řidičem a dětský oddíl? PAN vedoucí vymyslel změnu jídelníčku, tak ve snaze zabránit Radkovým vražedným sklonům (kdo by pak vedl oddíl?) jsme se téměř (bez 2jedinců) všichni podíleli na přípravě výjimečně poživatelné večeře. Separatisticky se část vydala na zdravotní procházku (opravdu bylo O zdraví jít tou horou štěrku) kolem přehrady, pronásledující vzdálenou vidinu pláže viditelnou v dálce na obzoru... Dovednosti kamzíků jsme si trénovali zbytečně, pláž se změnila v obyčejné vlhké bláto světlé barvy, ze kterého nevedla ani vytoužená schůdná cesta zpět. Objížďka, kterou poradili rybáři,vedla tmavým neprostupným lesem a strach, který zažívají v takovejch situacích 4holky, je nepopsatelnej. Přežily jsme.
Natěšení na vodu jsme nemohli dospat. Klidně jsme si asi přispat mohli, protože když jsme projížděli kolem Dukovan, autobus usoudil, že už toho bylo dost a že se nám zase po chvilce postará o nějaké zpestření. Spala jsme, když jsem slyšela pokřikování:,,vlek,vlek!", a když jsem viděla jak se vlek zcela separován řítí v druhém pruhu (asi ho chudinku nikdo nepoučil o silničním provozu), přeletí bez obtíží pangejt a pak se řítí polem bez ohledů na odletující hlínu a přítomnou vegetaci, myslela jsem, že se mi to snad jenom zdá. Nebyl to jen reálný sen a za chvilku už byla silnice obsypaná nadšenými lovci senzací, někteří fotili, někdo přemýšlel nad opravou, jiní nad tím, kolik lidí to mohlo zabít a zbytek si alespoň udělal pauzu na čůrání a sváču:-). Najít vhodnou součástku, kterou by se dal uzdravit náš autobus trvalo několik hodin. Prozatímně jsme byli vysypáni na nějaké farmě, kde všichni obdivovali rozkošná hříbátka, krmili kočky jogurtem (jen někteří) atd. Po poledni jsme vyjížděli, za zády otřesené zvířectvo s doživotními následky z našeho vpádu a vstříc zmrzlým přátelům, hlídajících vlek před... no prostě hlídajících vlek, asi jen tak...
Na vodu se nám už nikomu příliš nechtělo, všichni rozespalý a unavení, ale jel se takový kousek Jihlavy, že jsme ani neměli čas probudit se (naštěstí to ani nebylo potřeba). Z cesty na vodě vám moc nezprostředkuji, neboť kvůli incidentu, kterým vás zatěžovat nebudu (hrál v něm hlavní roli kajak, PAN vedoucí a tak dál), jsem měla tak zkaženou náladu, že jsem veškeré své soustředění dala do toho, nezranit (nezabít) někoho konkrétního (kdo by pak vedl dětský oddíl?). Poprvé jsem rovněž zjistila, že umístění jídelní bedny na trávník je věc velmi složitá, vyžadující dlouhodobé plánovaní a debaty celého oddílu či co:-) život je pln překvapení. Cesta do Prahy byla taková, jako cesty autobusem bývají. Jen Radek se neuměl chovat. Nevím, proč nenechá lidi v klidu se napít, zašněrovává je do mikiny a žďouchá do nich... PAN vedoucí by mu měl domluvit!:-)
A to je vše... Božská komedie to asi nebyla, ale já se taky nejmenuju Dante... A tím, že jsem to zkrátila zrychlila, mám na podobná díla ještě cca 71let života (2232709903sekund - kuk na http://www.vestirna.com/www2/_smrt/index.php, je to zajímavý). Co se týče poděkování závěrem, děkuji vám všem za trpělivost, panu vedoucímu za lekce v ovládání se, rodičům za narození, organizátorům za zájezd, busu za dobrodružství a ať to s námi ještě pár let vydrží a nevím komu za pěkný počasí...
Fotky (Ester)
Ahoj příště