2. - 3. 10. 2004 - Hamerák

Další podzimní dny nenávratně odpluly. Listí se začalo zbarvovat dozlatova a rybníky se rozklepaly touhou po vypuštění aby vodáci měli před zimou dost času na lovení zážitků a krys. Nejinak tomu bylo tento víkend v Malém Ratmírově.

Náš autobus dorazil na místo přesně na čas, takže jsme celý úsek od hráze až do Jindřiše zvládli dvakrát. Hamerácké kaskády lákaly ke sjezdu všechny účastníky. "Báro, no tak jedem, ne?" halekal Jícha na celý autobus. Nemám odvahu. Od konce prázdnin mám nový kajak (Chobotničáka Modrýho) a učím se jezdit. Z kanoe je to přece jen rozdíl. Vyrážím alespoň na malou exkurzi po břehu. Tyčka, šutr, kláda v řece…přitahuj a lámej… Ve Dvorečku jsme se zase všichni bez úhony setkali. Jen jedno pádlo si k sobě náš vodácký bůh Melounek připsal na futro.

Chladnou noc jsme přečkali v útulné tělocvičně a v nedaleké hospůdce nás mistr kuchař zasytil.

Druhý den jsme jen chvilku počkali na plné koryto, a už to jelo. Na závěr jsme si tak trochu expedičně šoupli úsek z Jindřiše do Vajgaru v Jindřichově Hradci. Věřte nebo ne, ale tento úsek prověřil mnohé zkušené vodáky víc, než "nějaké" kaskády. Hamerák tu totiž zcela ztrácí ráz upraveného toku a stává se nezkrotnou vrbičkárnou plnou nástrah. O to lepší je pak vplutí do Vajgaru, který se po té prodíračce zdá být oceánem.

Počásko se vydařilo, dokonce jsme se ohřáli na sluníčku. Zkrátka a dobře, stálo to za to. Mějte se krásně a zase někdy AHOJ na vodě.