7. 11. 2004 Bonanza

Přípravy na akci nikoho nezajímají i když letos jich bylo hodně. Zajíc se totiž rozhodl nepojmout Bonanzu tak jak jsme byli zvyklí, ale vyjet někam za Prahu a udělat ji opravdu v historickém duchu. Odjížděli tedy již v sobotu odpoledne, což běžní účastníci ani netušili.

V neděli jsme se sešli v překvapivě lidskou hodinu (půl deváté) na branickém nádraží, rozdělili se do skupinek a dozvěděli se první díl pravdy. Jsme tři rodiny, které vyrazily hledat zlato na západ a cestou se totálně rozhádaly. Každá tedy jede místní lokálkou dle svého uvážení a stejně tak plánuje dorazit do města Goldtown. Cesta bude strastiplná a povede nehostinou krajinou - toho jsou si všichni vědomí.

Vlakem přijedeme poblíž správného místa, jedna z rodin vystupuje dokonce o zastávku dříve (naštěstí schválně), druhé dvě potom společně. Tady Pavel stačí ještě ovlivnit druhou skupinku a špatně jim vysvětlí práci s buzolou - zjevně si chce pojistit, aby do Goldtownnu dorazil sám.

Rodiny vyrážejí po svých trasách, já razím sám trasou nejkratší - podél zlatonosné řeky. Po chvíli dorážím do Goldtownu, kde je již osazenstvo v plné pohotovosti a místní barmanka mě láká svým výborným likérem - žabím flusem. Ostatně po zběžném pohledu na jídelní lístek je jasné, že ve městě se ani jiné pochutiny nevaří.

Na příchod první rodiny čekáme podivně dlouho, o to více jsme překvapeni. Jako první doráží ti, kteří se nenechali ovlivnit Pavlem a šli podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Zajíc správně zdržuje vysvětlení všech pravidel a začátek hry - nechceme, aby nám vytěžili všechno zlato než přijdou ostatní. Naštěstí zbytek rodin doráží relativně brzy a tak za chvíli již všichni propadají zlatokopecké horečce a ženou se rýžovat.

Jsme překvapeni - všichni se vrhají do studených vod zlatonosné řeky tak jak jsou, rychle kolíkují území a tahají první valouny zlata a stříbra. Vzpomínáme na své mládí a přemýšlíme, zda jsme do vody skákali také takto obětavě v kompletním oblečení. Někteří jsou ovšem kvalitně připraveni a tak se objevují gumáky či neoprenové ponožky (Zajíc nabízí jejich odkoupení za 6 000$).

Bankéř má plné ruce práce s vyplácením peněz a registrací nových klajmů, šerif se svými pomocníky dohlíží na legální průběh těžby, pouze barmanka si zoufá že nikdo nic nekupuje a postupně stahuje své vyšroubované ceny do rozumějších výšin.

První zlatokopové nacházejí zlaté žíly či vydatná těžiště, bankéř navíc zvyšuje cenu zlata - je ho prý málo a poptávka je velká. Postupně se začíná plnit i saloon a barmanka nestačí připravovat pochutiny a roznášet je.

Šerif Zajíc zpestřuje den zápasy ve střelbě a je překvapen když ho porazí zdatná Tereza. Naštěstí nad jinými vyhrává a tak má peněz neustále dostatek. Saloon je přeplněn, rýžují pouze poslední odolní jedinci. A právě v tento okamžik je objevena nejvydatnější zlatá žíla a šikovný zlatokop se vrací jako boháč. Nenadálý zisk ho mírně vyvádí z míry a tak utrácí za všechno možné a vykupuje spolu s ostatními úspěšnými zlatokopy v podstatě celý saloon.

Rychle ještě ohřát u ohně, sníst poslední zbytky dobrot a vyráží se na zpáteční vlak. Až v něm se všichni pořádně a dosytosti vyhřejí.

Humpa
Místní lokálka - vzhůru do Goldtownu

Jídelní lístek - samé dobroty

Osazenstvo města

Nejdůležitější výbava saloonu

Roztržitá barmanka

Šerif svádí barmanku

Bankéř

První zlatokopové

Zbylo tady něco?

Pohoda u saloonu

I podivuhodné existence tady rýžují

Střelba

Copak to mají dobrého?

Tak tady je ta zlatá žíla

Tady bude zlata

Všechno vytěženo, teď si jenom užít peníze

Pití pro silné muže a ženy

Na zdraví chlapci

Šerif si hraje na barmana

S tím pitím se to nesmí přehánět
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz