21. - 22. 6. 2008 Blanice aneb "Óda na Zajíce"

Blanici jsme měli naplánovanou dlouho, ale protože se nám nepodařilo sehnat někoho dalšího do party, využili jsme Dančiny nabídky a místa v Zajícově autobuse a jeli jsme na Blanici se Zlíchovem. Protože jsme dobrodružné povahy a Blanice není zase tak daleko, nezalekli jsme se ani varování, že autobus už není z nejmladších (r.v.1974), a že Zajíc s ním pojede teprve potřetí. Na oplátku jsme zase varovali Zajíce, že pojedeme na Pálavě, a že mu budeme dělat na závodě ostudu.

Když jsme v sobotu ráno dorazili na Zlíchov, autobus s vlekem už byl přistaven. Z loděnice se začaly trousit méně či více ospalí lidičky s loděma a začalo navazování. To proběhlo bez problému, takže se opravdu v plánovaných 7:30 vyjelo.

Cesta ubíhala rychle, autobus jel bez problémů a Zajíc za volantem si počínal jako „profík“. „Natřel“ to i patrovému „Angličáku“. Nás, co už toho více pamatují, ani nezarazila trochu větší hlučnost. Do Písku na nákup jsme dorazili společně s autobusem Bohemky. A hned byl Zajícův bus obdivován.

Pan starosta nám v Prachaticích připravil dobrou bojovku, když odjel na dovolenou a zapomněl otevřít důležitou zavřenou křižovatku a tak si chudák Zajíc užil objížděk a couvání. Projeli jsme snad všemi ulicemi v Prachaticích. Dokonce jsme projížděli i místní hasičárnou. Ještě že tam neměli nějakou historickou stříkačku, protože by jí Zajíc možná chtěl do sbírky.

Když jsme konečně dorazili do Husince, rychle se všichni převlékli a odvázali lodě, aby mohl Zajíc převézt autobus a stihnout se vrátit na závod. Na start jsme delší dobu čekali, takže si dlouhou chvíli někteří krátili pádlováním, jiní pod vedením Markéty skákáním do vody. Zajíc se mezi tím stačil vrátit a ještě chvíli s ostatními zevloval. Nevím, jak to vše stíhal, ale nejspíš jako správný Zajíc vzal nohy na ramena a pelášil přes pole a louky směr Husinec.

Někdy před jednou se konečně dostalo i na naše čísla. Jak byla postavená trať opravdu hodnotit nemohu, ale někteří říkali, že loni byla těžší. Myslím, že si to i přes to všichni za krásného letního dne užili. Z cíle, kde nás čekal párek a čaj, pokračovali někteří ještě dál do Bavorova.

Z Bavorova jsme všichni přejeli do kempu. Rychle postavili stany a šli se dívat na soutěž v eskymácích. Ze Zlíchova se zúčastnila jen Markéta. Sice nic nevyhrála, ale šlo jí to dobře. Mně se nejvíce líbili kluci na deblovkách. To byli borci. Potom přišlo na řadu vyhlašování vítězů a tombola. Zlíchov se svými červenými lístečky moc štěstí neměl, děti tahaly schválně samé zelené. Přes to Zlíchováci vyhráli dvě trička.

Po tombole se všichni navečeřeli a plynule se přešlo do večírku. Zatím co se Zajíc na nějakou dobu vypařil skoro se všema holkama z oddílu do svého autobusu, rozdělali ostatní oheň a v hospodě začala krásně hrát parta kluků. Potvrdilo se pořekadlo, že „basa tvrdí muziku“. To, že spolu nehrajou poprvé, bylo zřejmé. Myslivec ocenil jejich repertoár, moc se mu líbily „Ryvolovky“. Časem dorazil i Zajíc s holkama. Jeden z nejmladších z oddílu se Zajíce ptal: „Zajíci, jak to děláš, že kde jsi ty, jsou i všechny holky z oddílu?“ a Zajíc, obležený holkama z oddílu mu odpověděl: „Jo, to musíš dělat, spořit a koupit si autobus!“. No, na Feldu to nefungovalo, na motorku taky ne, až teď. Čekal jsem na to 30, vlastně 31 let a teď se to povedlo“. Chvilku po tom, co to dořekl, přišla holka z jiného oddílu a hned začala: „Ahoj Zajíci, ty máš hezký autobus…“ a to jsem určitě nestihla zaregistrovat všechny obdivovatelky. Během večírku Markéta zjistila, že už dlouho nebyla ve vodě a šla se vykoupat (nevím, proč už dávno nemá přezdívku „Kachna“!). Kolem půlnoci se začali lidi postupně ukládat ke spánku.

Ráno se sice některým moc vstávat nechtělo, ale odjezd v 9:00 stihli všichni. Průjezd Prachaticemi byl už dobře označen, takže v Husinci jsme byli mezi prvními. Počkali jsme zase na Zajíce a potom vyjeli. Trochu se změnily posádky, někteří změnili loďku. Počasí bylo nádherné, tak si to opět všichni užili, tentokrát už ale bez branek. Asi půlka opět pokračovala až do Bavorova.

My, co jsme jeli do Bavorova busem, jsme viděli další ze „Zajícových kousků“. Když totiž šel Zajíc dát basu s pivem do vody, zjistil, že má autobus píchlé kolo. Předvedl nám, že se dá vyměnit kolo i rychleji než za 50 minut, jak někdo prohlašoval. Stačí se k problému dobře postavit (v Zajícově případě lehnout) a umět se do toho pořádně opřít. Šlo mu to výborně a s malou pomocí ostatních to zvládnul asi za půl hodiny, takže kdo byl na vodě, o tento Zajícův kousek přišel.

Ještě jsme slyšeli jednu poklonu Zajícovi a jeho busu, tentokrát od kluků ze Sport-Su, kteří zde vyzvedávali Zuzku. A potom už zbývala jen cesta domů. Znaveni vedrem a vodou jsme chvílemi pospávali, takže nám cesta rychle utíkala. Na pumpě jsme se zastavili pro zmrzlinu a dofouknout kolo a potom hurá do Prahy. K loděnici jsme přijeli chvíli před šestou. Kdyby s námi jela i Terezka M. určitě by stihla doma i večerníčka. My ještě uklidili vlek a rozjeli se k domovům a Zajíc odvezl autobus. Zajíc sice asi večerníček nestihnul, ale myslím, že se mu dobře usínalo s pocitem, že vše vyšlo, vše stíhal, autobus dojel a lidem se to moc líbilo.

Zajíci moc díky a snad zase někdy příště.

Dana Vystrčilová starší
Hromadění pod přehradou

Vysvětlování branek

Skáčeme do vody

Vzhůru do branky

Však já se tam dostanu

To by bylo abych to nezvládl

Pohodička

Tak to je ten slavný autobus

I s vlekem

Hurá na eskymáky

Pohoda u ohně

Zajíc a holky

Hurá voda

Jak se na tom singlu žije?

To to teče

Na deblovce

Briskní výměna kola
Copyright SK Zlíchov Praha 2003-2010, email: info@skzlichov.cz